Od kdy se u nás udržuje tento mezinárodně slavený svátek?
Slaví se ve všech zemích ve stejný den?
Pondělí, 20. 10. 2014. Řekli byste si: „Den, jako každý jiný…“, nebo alespoň: „Den, co přichází každý týden. Ospalý, ponurý začátek týdne, kdy po neděli se tak špatně vstává.“.
Tohle pondělí je ale úplně jiné, minimálně v České republice. Dnes jsme měli možnost oslavit svátek, který se již od poloviny 19. století slaví po celém světě. V každé zemi se slaví jinak. Rozdílné státy skýtají odlišné klimatické podmínky, a proto se slaví v různých koutech světa v jiné dny.
Historie tohoto svátku se váže k USA, kdy jeden obyvatel Nebraska, osadník a novinář J. Sterling Morton vysazoval stromy poblíž svého domu. Ne pro okrasu, ale proto, že v okolí chyběla zeleň. Když v dubnu roku 1872 uspořádali celostátní „Arbor Day“ (Slavnosti stromů), bylo v Nebrasku vysázeno více než milion stromů. Od té doby se Den stromů oslavuje tím, že uděláte něco užitečného pro naši přírodu. Nemusí se jednat vždy o výsadbu nových stromků, stačí, když vezmete igelitový pytel a půjdete s kamarády posbírat odpadky do vašeho nejbližšího lesíka či parku.
Pozitivní stránkou pro žáky základních škol, jejichž pan ředitel ví o tomto významném dni, může být volnější školní den, kdy je učitelé vezmou ven na společný úklid např. shrabání listí před školou, nebo právě sbírání odpadků. A tak tráví pěkný den na čerstvém vzduchu, místo sezení ve školních lavicích.
Pro učitele výtvarné výchovy je to hotový ráj. Možnost, kdy dětem mohou zadat za úkol, aby si na příští hodinu donesly suché barevné listí, které použijí na výrobu velkého stromu, který se bude vyjímat na chodbě v budově školy. Fantazii se meze nekladou, já osobně si pamatuji, jak jsme každý rok chodili sbírat odpadky do nedaleké stráně. Nechyběly soutěže, naučné stezky ani poznávání stromů. Nejvíce mi však v paměti utkvěla soutěž, ve které vítězil ten, kdo měl nejvíce odpadků v igelitovém pytli. Nebylo by to proto, že bych byla vítězem, ale proto, že vyhráli chlapci, kteří našli kbelík beze dna a starou pneumatiku. Den stromů není jen o stromech samých, ale i o prostředí, ve kterém stromy „žijí“. A pokud chceme, aby nám tu na Zemi bylo krásně, musíme pečovat jak o malé stromky, tak i o ty velké a staré. Všechny stromy se zeleným listím nám dávají kyslík. Stromořadí u silnic nám dává stín v letních dnech a nejeden Pražák si rád zajde na Petřín. Zvlášť v květnu, a bez těch rozkvetlých třešní by to opravdu nebylo ono.
U nás na podzim, v Izraeli v zimě. Naklonění naší Země, to že se točí a obíhá kolem Slunce, neovlivníme. V Izraeli se tento svátek slaví na přelomu ledna a února a říká se mu Tu bi-švat. Izraelci v tento den vysazují stromy jako všude v tento svátek. Tu bi-švat se překládá jako „Nový rok stromů“.
Pokud byste se chtěli naučit ještě něco z tohoto jazyka, museli byste zapátrat po hebrejském nebo arabském slovníku. Nám však stačí dvě česká slova: „Milujeme přírodu.“