Jak se vrací voda z domácností zpět do oběhu?
Jak fungují čistírny odpadních vod?
Voda je živel, dokáže nám pěkně „zatopit“ v přívalových deštích, ale je to náš zdroj života, bez
kterého se ani my, ani jiný živý organismus neobejdeme. Podle toho je třeba si jí vážit a zbytečně s ní
neplýtvat. Můžeme být rádi za naše zdroje pitné vody, které v jiných koutech světa nejsou samozřejmostí.
Kdo se stará o pitnou vodu?
O pitnou vodu pro Prahu a okolí, Středočeský kraj i Vysočinu, se starají Pražské vodovody a kanalizace, a. s., které nejen dodávají pro více než 1400000 obyvatel pitnou vodu, ale zajišťují, aby se odpadní voda dostávala zpět do přírody čistá, bez toxických látek.
Pitná voda se musí samozřejmě odněkud brát a také upravovat. Pražské vodovody a kanalizace provozují 3 úpravny vody. Želivka je celkově i největší úpravna vody v ČR. Má největší kapacitu vody a zásobuje 75% obyvatel Prahy pitnou vodou. Zdrojem surové vody je voda z řeky Želivky akumulovaná ve vodárenské nádrži Švihov. Voda je upravována na základě přímé filtrace a zajímavostí zůstává pstruh duhový, který díky své velké citlivosti odhaluje toxické látky ve vodě. Díky nim se sleduje okamžitá biologická toxicita. Po úpravách se do pitné vody vhání ozon pro zlepšení senzorických vlastností vody a voda je pak zabezpečena chlorem. Další úpravnou vody je Káraný, kde se upravuje podzemní voda. Od svého vzniku si úpravna zachovala původní kapacitu i kvalitu svých zdrojů. Voda pochází z podzemní a infiltrované vody z Jizery a nyní pokrývá potřeby 25% obyvatel Prahy.
Úpravna Podolí se tak stala rezervním zdrojem vody. Snad nebude potřeba ještě hodně dlouho, i když údajně
jeden obyvatel Prahy spotřebuje denně více než 100 litrů pitné vody.
Co s odpadní vodou?
Odpadní voda se odvádí stokovými sítěmi na čistírny odpadních vod. Pro porovnání, délka vodovodní sítě je v Praze zhruba 4500 km. Délka stokové sítě včetně kanalizačních přípojek dosahuje v Praze 4700 km. Stoková síť byla již v minulosti budována jako jednotná. Okrajové části Prahy mají stokovou síť oddílnou. V praxi to znamená, že nesměšuje splaškové a srážkové vody a odvádí je oddělenými soustavami. Kromě jedné ústřední čistírny je v Praze v okrajových částech 21 pobočných čistíren. Více než 90% odpadních vod je však vyčištěno v ústřední čistírně v Bubenči. Kanalizační čistírna v Bubenči zajišťovala centrální čištění odpadních vod v letech 1906-1966. Nyní se v objektu staré čistírny nachází muzeum. V muzeu můžete zhlédnout unikátní čistírenské technologie z počátku 20. století.
Čistírny odpadních vod
Jsou tvořeny z lapačů štěrku, který bývá umístěn na hlavním přítokovém žlabu. Usazují se zde hrubší pevné částice. Následují hrubé a jemné česle, kde se zachytávají povětšinou hadry, vlákna, obaly, plastické hmoty, kusy dřev, zbytky jídla a různý domovní odpad. Tomuto nepořádku se říká shrabky.
Nezbytný je i lapák písku, který zachytává písek splavený z ulic. Voda prochází primárními usazovacími nádržemi, aktivačními nádržemi s jemnobublinými aerátory, dosazovacími nádržemi a regeneračními nádržemi vratného kalu. Přebytečný surový biologický kal se čerpá do vyhnívacích nádrží. Při procesu vyhnívání vzniká samovolným procesem bioplyn. Bioplyn je využíván k výrobě tepla a elektrické energie. Díky tomu může být ústřední čistírna téměř energeticky soběstačná.
Co vyčištěná voda?
Vyčištěná voda je vypouštěná zpět do řek. V našem případě se voda vypouští do řeky Vltavy.
U odpadní vody se stejně jako u pitné provádí kontroly v laboratořích, aby čistírnou vyčištěná voda
odpovídala stanoveným limitům a nezatěžovala životní prostředí. Co si v přírodě půjčíme, musíme také
v pořádku vrátit. Chceme přece zachovat naši krásnou českou přírodu i dalším generacím.